O nápadité malířce

Aurelie Fox | 17. listopadu 2019

Ráda bych vás seznámila s jednou úžasnou malířkou. Jmenuje se Patrizia Lajdová, v současné době žije u Frýdku-Místku a působí ve skupině Prepare for Change.

Je velmi talentovaná, věnuje se zpěvu, hraní na kytaru a malování. Momentálně je na mateřské dovolené a tak většinu času věnuje zahrádce, kde má malé hospodářství a chová ty nejroztomilejší a nejkrásnější slepice na světě.

Zajímalo by nás, jak ses dostala k malování?

Už jako dítě mě fascinovalo být tvůrkyní, ale byla to máma, která můj potenciál včas vypozorovala ze stěn pokojů, knížek a nábytku. Neváhala a přesměrovala jeho projevy na vhodnější materiál – papír, a později mě i mou sestru přihlásila na ZUŠ Bohuslava Martinů, kde jsem se vzdělávala nejen v technikách kresby i malby. Protože můj pradědeček byl malíř, nemůžu popřít ani genetické predispozice, které byly vždy patrné i v tvorbě maminky. Naučila mě nejen, jak kreslit panenky, zvířátka a svět kolem mě, ale také nemít strach se projevit a svou přítomností podpořila samotnou radost z této činnosti.

Na čem teď momentálně pracuješ?

Než jsem se stala matkou, neustále jsem na něčem pracovala. Můj život se podobal seznamu úkolů, které jsem si zadala a splnila. Naučila jsem se tak pevné vůli, která pro mě znamená 90% úspěchu – ať už v oblasti studijní nebo umělecké, ale skrze mateřství jsem se naučila hlavně být šťastná a pracovat na všedních dnech rodinného života. Hodnota této mozaiky dalece přesahuje ten „usilovný“ způsob života, který jsem vedla předtím. Neznamená to však, že zapomínám na plnění svých snů. Jen to dělám už jinak. Svými sny žiji. Nevytvářím nátlak na sebe nebo okolí, ale vracím se ke svému dětskému Já, kdy „jen maluji, vařím, jdu na procházku, zpívám, uklízím, tančím, mazlím se s děťátkem, běhám …“.

Jaké téma maluješ na svých obrazech a jaké máš nejraději?   

Maluji kouzlo. Je to něco co sdílím s rodinou. Zejména se svou sestrou – jednovaječným dvojčetem, protože naše vnímání je protkané nejen darem společného nitroděložního vývoje, ale zejména schopností porozumět si a pouhým slovem vyjádřit, co chápeme jen my dvě. Nedá se slovy vyjádřit, co ve mně vyvolává například italská ulička vydlážděná kameny s typickými zelenými okenicemi. V tu chvíli bych řekla sestře “Taky vnímáš to kouzlo?” Nebo hra světel a stínů na paloučku hlubokého lesa, který vás vtahuje do ticha přítomného prchavého okamžiku. Kouzlo je zvláštní svěží ráno a vůně piniových oříšků, vůně opalovacího krému, při němž se vám vyobrazí světélkující vodní hladina a třeba oblíbené plavání, západ slunce v objetí hřejivých barev, krystalizující mráz na oknech domu, očekávání Vánoc. Možná se vám zdá, že zachycuji prchavý dojem, podobně jako Monet, ale pravda je taková, že maluji stále to stejné Kouzlo, které zažehává mé srdce a ke kterému od malička vzhlížím. Nezáleží na tom, jestli je to vyobrazená panenka, víla, kůň nebo světlo pronikající korunami stromů na mechovou stezku. Kouzlo je téma mých obrazů.

Obdivuješ některého umělce?

Obdivuji dílo svého muže, uměleckého řezbáře a otce našeho syna Sebastiána. Raději o sobě tvrdí, že je stolař a řemeslník, ale skvosty, které ze dřeva vyrábí, hovoří za vše. Překrásný barokní intarzovaný stůl vytvořil již ve dvaceti letech a v současnosti vyrábí také rozmanité šperky i ve spolupráci se zlatníky. Technické hledisko, s jakým přistupuje k výrobě všech svých produktů je pro něj opodstatněním toho, proč se nepovažuje za umělce. Každému produktu zhotovuje technický výkres, kde vše řádně okótuje a vyměří. Obdivuhodné je tak pro mě nejen jeho umění vyřezat z kusu dřeva jemnou detailní práci, ale také jeho schopnost vytvořit znovu jednu a tu samou věc.   

Co je ti při malování inspirací?

Vzpomínky na dětství, moje cesta životem a poznání Pravdy jsou stěžejní inspirací nejen v přístupu k malbě, prolínají se motivem.  Ráda své nápady opírám o realitu, obrázky a fotografie existujícího a na plátně proměňuji v Kouzlo, které je odrazem mého vnitřního světa. Již Platón se zabýval významem umění, které pokládal jen za napodobování fyzické skutečnosti, která je ale sama pouze nápodobou světa idejí. Umění je v jeho podání jen “nápodoba nápodoby”. Pro mě je umění ryzí autentický způsob vyjádření výše zmíněného poznání, kterému svědčí dodržování estetických zákonů a technických pravidel.

Co ráda děláš ve svém volném čase?

Velmi ráda se hýbu, běhám, tančím v kuchyni na svou oblíbenou hudbu, posiluju tělo sériemi cviků nebo pečuji o své zeleninové záhony a skalku, kde tvořím příjemné zákoutí s posezením. Se synem ráda chodím do lesa projít se a brodit potůčky jen tak či cíleně na bylinky, lesní jahody nebo houby, či navštěvuji místního statkáře, který chová snad všechna hospodářská zvířata, a protože mám velmi ráda chutné (ne)zdravé jídlo, trávím svůj volný čas i dobrovolným a radostně vědomým pečením a vařením dobrot. Funguje u mě taková krásná přímá úměra, kdy bez toho aniž bych pouklízela, nedělám jiné oblíbené volnočasové činnosti. Úklid je pro mě očistný rituál, ze kterého dokážu mít radost a těšit se pak z tvoření v tomto prostoru.

Pro koho jsou určeny tvé obrazy?

Řekla bych, že jsou univerzální. Nejsou malovány cílené skupině. Každý obraz má svůj příběh a tím si získává případného majitele.

Jaké motivy ráda maluješ i dětem?

Ráda dětem maluji to, k čemu jsem v jejich letech vzhlížela já – princezny, víly, jednorožce … případně postavy, zvířátka, věci, o které mě požádají. Většinou však pozornost dětí upoutám kreslením postav z aktuálních pohádek či filmů.

Jaký je tvůj životní sen?

Dříve jsem se chtěla stát učitelkou. Postupem času a napříč vysokoškolskou praxí na Slezské univerzitě jsem pochopila, jak moc se mi líbí tvoření s dětmi v otevřeném pracovním prostředí školní družiny oproti frontální výuce svázanou školským systémem a osnovami. Splněným snem by pro mě bylo stát se pedagogem volného času nebo vychovatelkou ve školní družině.   

Máš nějakou oblíbenou pohádku?

Oblíbených pohádek mám spoustu, ale jako první se mi vybaví ta, kterou jsem jako dítě viděla snad stokrát – Nekonečný příběh. Velmi mě oslovila také pohádka V hlavě (Inside Out). V psané podobě pak Malý princ a Harry Potter.

Věříš na sny, které se mohou vyplnit?

Nejspíš ano, neboť věřím, že povaha našich myšlenek a činů tvoří, kým jsme a co ne/máme. Avšak snům, které se mi zdají ve spánku nepřikládám pozornost. Jsou pro mě jen jakousi fascinující zajímavou zkušeností.

Který z tvých obrazů je tvůj oblíbený?

I přes to, že jsem svůj velmi oblíbený obraz s názvem Souznění malovala již třikrát, má pro mě význam dvou sil – ženy a muže v jedné podstatě, kterou je strom oplývající jedním zdrojem. Jsou vystaveni změnám, které znázorňuje podzim a jaro. Život bere a dává. Muž je stabilní oporou křehké ženy z níž vychází život – ale natolik silné, aby unesla bolest. Bůh je osvětlením jejich bytí.

Co máš v plánu tento rok?

Uvažuji o realizaci výstavy koncem tohoto roku. Chtěla bych vytvořit sérii několika světelných bytostí.

Co by jsi poradila na závěr současným malířům nebo začínajícím muzikantům?

Možná to bude znít jako klišé, ale na závěr nic složitého: „Následujte své vnitřní vedení, své srdce.“

~

Tvorbu nápadité malířky Patrizie Lajdové můžete sledovat na stránkách www.fler.cz/patriz

Přesunout se na začátek