Školní práce #4

Helpmecry | 19. dubna 2020

Možná je to s nimi ještě úplně jinak, ostatně kdo může znát zákoutí mysli zmíněných služebníků pochybnosti, nepoctivosti a raubířství. Nicméně v každém kresleném dílku se nemohu zbavit jakési podvědomé zvědavosti a snad i sympatie na jejich adresu. Snad i z toho důvodu si pro charakteristiku zvolím postavu Tamatoa z animovaného filmu Vaiana: Legenda o konci světa. Je s ním totiž legrace, i když je jen 2D.

Tamatoa je krab, velký krab. Již skutečnost, že filmaři propůjčili tak malému zvířátku v animované podobě rozměry vskutku impozantní, nahrává krabákovi do karet velké množství potřebné děsivosti a respektu, který k němu ostatní bytosti, dobré či zlé, musí chtě nechtě zákonitě chovat. Tamatoa si je těchto fyzických aspektů vlastní existence samozřejmě vědom a také jich dle toho (ne)patřičně využívá.

Ve filmu Vaiana: Legenda o konci světa si sice vystřihne poměrně krátký part, pro mě osobně je však prostor mu daný naprosto dostačující k tomu, aby vám jeho přítomnost utkvěla v hlavě. Nejvíce se jeho charakter projevil během písně „Krásný,“ kterou sám Tamatoa zpíval. Slovní spojení jako „Ryby jdou, jdou, jdou za tou věcí co se blyští k popravišti! (…) Tak rád je snídám, a teď si Tě přidám!“ zní sice krutě a Tamatoa díky nim příliš divákovi náklonosti nezíská, jedno mu však v žádném případě upřít nelze.

Záporáci ke každému animáku patří téměř neodmyslitelně jako koupaliště se skluzavkou k létu. Velmi často to bývají velmi vychytralí tvorové, kteří si zdánlivě jen zvolili špatnou stranu. Natěšeného sledujícího ale téměř vždy pobaví – někdy vyvoláním prostého „haha,“ a v některých případech se spolu se svým komickým a současně velmi charizmatickým výstupem objevují nejen v dětských představách ještě mnoho dnů (nebo i let) po zhlédnutí filmu. Tamatoa je tohoto jevu ostatně více než zářným příkladem.

Přesunout se na začátek