Veganství. Taky cesta (?)

detinovedoby | 13. června 2019

Hned na úvod bych měl jako autor tohoto článku předeslat, že v době vydání příspěvku nejsem vegan. Ani vegetarián. Bezmasou stravu jsem na nějakou dobu vyzkoušel, avšak živočišná složka potravy mému tělu chyběla. Knížky, články, časopisy. Snažil jsem se přijít na odpověď, co je vlastně pravda. Selhal jsem? Neuspěl jsem v této “morální formě stravování”?

Jsem přesvědčen o tom, že sebeobviňování je v tomto (a také v jakémkoliv jiném) případě úplně zbytečné. Stejně jako je špatné cítit pocit nějaké viny, protože “jím zvířátka”. Nicméně – veganství jako životní styl, přesvědčení a pevnou vůli být vědomý v tak silné míře vůči okolnímu prostředí velmi obdivuji. Rozumím důvodům, proč se člověk stane vegetariánem či veganem. Dokonce mi ony důvody připadají logické; jen jaksi ne samozřejmé a přirozené.

Kdoví – možná, že jednou se veganem stanu i já, nicméně k podobnému rozhodnutí chci dospět sám; bez manipulace ze strany okolí.

Pozvání ke krátkému rozhovoru přijal Roman K. z Brna – sedmadvacetiletý vegan a charismatický sympaťák, který nám k tématu řekne více.

V kolika letech ses stal veganem?

Bylo to 22. dubna 2016, to mi bylo 24 let.

Vzpomínáš si na konkrétní okamžik, kdy ses pro veganství rozhodl, nebo to byl spíše postupný proces?

Bylo to doslova z hodiny na hodinu. Na Den Země jsem se rozhodl zhlédnout dokumentární film Earthlings. Ten ukazuje, jak to chodí ve velkochovech. Nemohl jsem zastavit slzy, opravdu těžce mě to zasáhlo. Ihned jsem přešel na veganskou stravu.

Odmítl jsi maso a živočišné výrobky “z principu” bez podrobnějšího zamyšlení nad důsledky např. pro tvé tělo, nebo se naopak snažíš o adekvátní výživovou aj. náhradu?

Už delší dobu jsem věděl, že je možné přejít na čistě rostlinnou stravu. Ale tak jako většina z nás jsem se k tomu kvůli vlastní pohodlnosti neodhodlal. To musel přijít až ten opravdu silný impulz. Rostlinná strava obsahuje všechno, co lidské tělo potřebuje, podle mého názoru je dokonce zdravější. Je ale velmi důležité to nepodcenit to a něco si o tomto tématu načíst. Pokud lidé uvidí, že je někdo vegan celý život a nemá žádné problémy, může je to inspirovat. Ale pokud někdo bude muset třeba po pěti letech ze zdravotních důvodů skončit, udělá víc škody než užitku.

Jak taková veganská strava vypadá?

Veganská strava se skládá z ovoce, zeleniny, obilovin, luštěnin a ořechů. Jediné, co si vegani musí doplňovat suplementy je vitamin B12. Já si kupuji multivitamin VEG1, ten obsahuje kromě vitaminu B12 látky, které mohou nezodpovědně se stravujícím veganům chybět – tedy především vitaminy skupiny B, vitamin D, jód, selen.

Cítíš nějaké nesympatie k lidem, kteří maso jedí?

Rozhodně ne, vždyť ještě nedávno jsem patřil mezi ně. Takže vím, že se jedná o čistou nevědomost. Někdo tuší, že se děje něco špatného, ale z vlastní pohodlnosti sio tom nezjistí víc. Někdo nad tím ani nepřemýšlel. Někdo si představuje, že fialové kravičky se radostně pasou v Alpách. Lidé jsou různí, ale vždycky – jako při každém páchání zla – se jedná o nevědomost a pohodlnost. Ostatně ani já nejsem 100% vegan, například kosmetika, kterou používám, většinou veganská není … to jsme zase u té pohodlnosti.

Není maso díky své podstatě jako zdroj určitého typu živin, bílkovin skutečně nenahraditelné?

To je úsměvný mýtus. Lidé mi argumentují především bílkovinami. Jenže těch sním denně tolik, že bych měl spíš ubrat. Denně konzumuji sóju ve formě sojového mléka do vloček nebo do kávy, sojové nudličky nebo tofu k hlavním jídlům. Luštěniny mám taky téměř každý den. Soja obsahuje také vitaminy A, B, E, železo, fosfor, vápník. Když už jsme u těch ostatních vitaminů a minerálů, vypisovat jejich zdroje by zabralo na několik stran A4, ale myslíte, že jich je víc v mase, anebo v zelenině, která tvoří největší část veganské stravy?

Již vícekrát jsem se setkal s negativními reakcemi na toto téma. Jak bys na argument, že veganství je jen naivní extremismus s fatálními důsledky pro zmanipulovaného jedince, reagoval ty?

Já sám nikdy nikoho nepřesvědčoval, každý si k tomu musí dojít sám. Když se mě někdo zeptá, rád řeknu svůj názor a vysvětlím. Ale být radikálním veganem s radikálními postoji je podle mě kontraproduktivní a lidi to spíše odrazuje. To stejné očekávám od svého okolí vůči mně a světě div se, funguje to. Rodina mě respektuje, dokonce i babičky mi vaří vegansky. Když už se výjimečně setkám s nějakou posměšnou reakcí, tak se jen usměju, ignoruji to a myslím si svoje. A toho člověka to přestane bavit.

Přesunout se na začátek